V rámci mezinárodní konference ACE-UIA o designových soutěžích ACE hovořila s Eva Jiřičná diskutovat o své vizi kvality v zastavěném prostředí, plánu tvůrčího procesu, předpisech, ženách v architektuře a přírodě...

ACE: Minulý měsíc jste se během mezinárodní konference ACE-UIA o designových soutěžích v Paříži zúčastnili druhé panelové diskuse o tom, jak podporovat kvalitu. Můžete nám říci více o tom, co pro vás znamená kvalita?

Eva Jiřičná: Jednoduchý výraz „kvalita“ znamená mnoho různých věcí. Samozřejmě se očekává, že vše, co pochází z rukou architekta, bude mít velmi vysokou kvalitu designu. Objekt nebo produkt musí být vizuálně příjemný, design musí být dobře vyvážený a vhodný pro svůj účel a musí nám dát jistotu, že autor byl profesionál, který věděl, co dělá, a dostatečně zkušený, aby zvládl svůj úkol. Na druhou stranu také očekáváme, že výrobek bude dobře fungovat a bude vyroben z materiálů, které jsou vhodné pro daný účel, dobře vydrží a snadno se udržují. Objekt musí mít dobrou hodnotu za peníze a musí být uživatelsky přívětivý... Člověk by mohl pokračovat téměř donekonečna, ale je tu jedna věc, kterou je třeba přidat. Kvalita má mnoho různých úrovní. Existuje rozdíl mezi navrhováním studentských ubytoven nebo pětihvězdičkových hotelů, maloobchodních jednotek s použitým zbožím nebo značkových butiků... Záleží na rozdělování peněz a stanovení priorit, které vedou architekty k uspořádání různých typů kvality v určitém pořadí. K projektu přistupujeme jinak, pokud navrhujeme školu v Africe placenou charitativní organizací nebo experimentální high-tech výzkumnou jednotkou na jedné z nejlepších univerzit. Ať děláme cokoli, vždy pracujeme s rozpočtem nebo nákladovým limitem, ale musíme učinit správná rozhodnutí.  

ACE: Talent, skromnost, disciplína, úsilí, zkušenosti, odvaha, štěstí... Během ICDC jste představili plán úspěšných projektů. Můžete nám říci více o tomto přístupu v konstrukčním přístupu?
Eva Jiřičná: Před časem mě někdo oslovil a zeptal se, zda bych mohl popsat proces návrhu nebo jednoduše „Jak to děláme“. Přemýšlel jsem o tom a protože architekt je vždy blízko kusu papíru a tužky, nakreslil jsem ten malý náčrt, který se stal docela známým.... Jednoduše to ukazuje, že existuje dlouhá cesta od počátku až po dokončení a že cesta je velmi často komplikovaná a ne přímočará. Také jsem vložil do kvality architekta a množství práce, kterou musí investovat do každého projektu. A – na konci není žádná záruka, že výsledek bude velký úspěch!  

ACE: Jaký je podle vás význam architektonických politik?
Eva Jiřičná: Nejsem si úplně jistý, zda správně rozumím této otázce. Pokud máte na mysli plánovací politiky a omezení, některé z nich jsou povinné a některé z nich stejně jako všechny „zelené otázky“ souvisejí spíše s naší odpovědností a svědomím ... Vždy se snažím pochopit limity (politiky nebo jakékoli jiné limity nebo omezení, kterým musíme čelit) a pokud souhlasím, přijímám je, pokud nesouhlasím, argumentuji.... Ale ne příliš úspěšně v mnoha případech.... 

ACE: V roce 2013 jste získala Cenu Jane Drewové za mimořádný přínos k postavení žen v architektuře. Dochází v architektonickém světě k proměně? Jaké jsou největší výzvy pro ženy v architektuře?  
Eva Jiřičná: V roce 1962 jsem se kvalifikoval jako architekt v Praze. Ano, není to chyba. V mém roce bylo více než 70 studentů a pouze 6 žen. Ve škole architektury nebyly prakticky žádné ženské toalety, což je malá, ale velmi orientační skutečnost... Na většině architektonických škol v Evropě a USA je více studentek a daří se jim skvěle! Existují kanceláře s architektkami ve velmi vysokém poměru. RIBA měla několik prezidentek atd. atd. Ano, situace se hodně změnila. Stále však existují problémy a je třeba se vydat na cestu. Největší výzvou pro mě je přestat mluvit o architektkách a držet se architektů... Přídavné jméno není nutné....

ACE: Co se týče materiálů, jak si myslíte, že vaše projekty stárnou?  
Eva Jiřičná: Nemyslím si, že problém stárnutí projektů je v materiálech, ale v kvalitě designu. Pokud projekty fungují dobře a estetika je nadčasová (možná není pro novou generaci vhodnější), pak by mohla pokračovat v životě po dlouhou dobu. Současná technologie nás bohužel zklamala... Všechno se mění v profesi elektrotechniky, počítačových technologiích a různých způsobech práce, osvětlení, metodách konstrukcí a materiálů... Za mých více než 50 let praktických zkušeností jsou věci, které zmizely a další se změnily – rozčiluji se pouze v případě, že „výměna“ je mnohem horší než to, co tam bylo předtím... 

ACE: „Prostor, světlo a pořádek. To jsou věci, které muži potřebují stejně jako chléb nebo místo na spaní“ – Le Corbusier, srpen27, 1965 – Světlo je pro vás klíčové. Mnoho vašich projektů zahrnuje velmi organický přístup. Jaký je váš vztah k přírodě? 
Eva Jiřičná: Čím více pracuji a čím déle žiji, tím více jsem přesvědčen, že odpověď na všechny problémy, kterým náš svět čelí, by mohla být vyřešena lepším poznáním přírody. Příroda má všechna tajemství dokonalého života na této planetě, pokud se jí naučíme porozumět. Inspiruji se, neustále ohromuji a překvapuji přírodou a hledám inspiraci v přírodě od začátku do konce.

ACE: Kde najdete inspiraci?
Eva Jiřičná: Jak již bylo zmíněno, příroda je stálým zdrojem inspirace – ve všem, co příroda poskytuje, je neomezené bohatství. Inspirace však může přijít odkudkoli – dětské kresby, high-tech objekty, knihy, myšlenky, chování lidí – vše kolem nás nám může dát ten malý impuls, který začíná řetězovou reakci...  

ACE: Alejandro Aravena řídí ty, kteří právě začínají být tak nerdi, svobodní a vzpurní, jak je to možné. Jaká je vaše rada pro mladé architekty?
Eva Jiřičná: Moje rada není tak radikální jako Alejandrova. Vím, že pokud něco rádi děláte, uděláte to dobře. A láska k tomu, co děláte, vás donutí vložit veškerou svou energii, dá vám sílu za ni bojovat a v případě potřeby ji bránit a hlavně vám poskytne potěšení ze života.